Od Mikuláše do Vánoc, aneb Stezka do nebe
19 prosince, 2024Šel jsem se jen tak projít kolem Hradišťského kopce. Příjemná stezka. A přemýšlel jsem o tom, o čem by měl být další článek do Píseckého světa. A kráčel jsem kolem výlepové plochy. A můj zrak náhle spočinul na slově, které bych tam nečekal: „hříšníků“. Dokonce „stezka hříšníků“. To si musím přečíst celé. Jak jsem hodně v nemocnici, vůbec nevím, co se ve světě děje! A s údivem čtu.: Čertovská stezka hříšníků, čtvrtek 5. 12. 2024 – „Čertovská stezka hříšníků začíná v PEKLE v Palackého sadech u Hudebního pavilonu, kde se v tento jediný den v roce otevírají brány pekelné a čerti a čertíci přicházejí na Zem s úpisy hříšníků. Svůj úpis si zde může každý převzít…
Milý Bože… Děti píší do nebe
V písecké nemocnici vzniká Paliativní tým a jsem tomu rád. S tím souvisí i prostory, kde bude tento nově vznikající tým vykonávat svou činnost. A jako jediné vhodné se nakonec ukázaly ty moje dvě místnosti – Prostor ticha a Spirituální péče, protože jsou uprostřed a v blízkosti budoucích…
Na charakteru záleží…
Prázdniny a dovolené jsou v plném proudu. Rodiče odpočívají a nabírají sil. Učitelé odpočívají a nabírají sil a také děti a studenti odpočívají a nabírají sil. A to je dobře, ale život se nezastavil. A i přes prázdniny máme v nemocnici dětské pacienty. Tak jako po celý rok. A s některými se potkávám…
Ó pohodlí, nevýslovné pohodlí…
Vzpomínám na ten okamžik jako na chvíli hlubokého prožití toho, kdo a kteří lidé jsou pro mě naprosto nejdůležitější. Do té chvíle jsem si to nikdy tak niterně neuvědomoval. Považoval jsem to za úplně normální a běžné. A ono to někdy nemusí být…
Dlouhověkost z Edenu
Je to víc jak deset let zpátky. Ti bohatší letěli letadlem z Prahy do Kyjeva a z Kyjeva pak autobusem. Ti míň movití jeli z pražské Florence busem taky do Kyjeva a pak jiným autobusem až do cílového místa. A ti dobrodružnější jeli auty po vlastní…
Koho vidíš v zrcadle?
Blíží se Velikonoce. A k nim patří příběh. Velký příběh. Svým přesahem a důsledky naprosto výjimečný a neopakovatelný. Příběh Boží lásky k nám, která jde až za smrt. „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný,…
Jak mě v Plzni zavřeli…
Musím vám čestně říct, že jsem to nechtěl. A bránil jsem se. A zkoušel to na mě. Pořád a pořád. „Napiš mi to, prosím tě, nic ti to neudělá a mně to pomůže. Napiš. Jedu na svatbu. Přece tam nebudu strašit v tomhle zeleném. Prosím…
O čem to cestou přemýšlíš, aneb aby srdce hořelo…
Janáčkovo kvarteto. Bylo mi ctí a velkou předností být součástí předvánočního koncertu tohoto celosvětově známého smyčcového kvarteta. Mezi skladbami J. I. Pleyela, A. Dvořáka, J. Suka, L. Janáčka jsem měl možnost číst starozákonní prorocké texty vztahující se k narození, životu a poslání Ježíše…
Carlos
Jdeme dolů tou hlavní třídou Santa Marie. Vede až molu, kde rybáři prodávají své ryby. Tady se jedí ryby a rýže. Téměř každý den. Je to chudá země. Jen tento malý ostrůvek Sal v Atlantickém oceánu má více než 80 slamů. A v nich…
Ten druhý… – o Jeronýmovi
Nebylo nás moc, ale byl jsem za to setkání rád. Sešli jsme se 6. července, abychom si připomněli Den upálení Mistra Jana Husa. Na Husově náměstí u památného kamene se setkali lidé z různých církví a nejenom z nich. Církev československá husitská, jako organizátor,…
(Nejen) deváťákům: Cesta, po které jsem v minulosti šel…
Přistoupil jsem k mikrofonu. Podíval se do tváří učitelů, rodičů a končících deváťáků. Viděl jsem také stoly, květiny, dárky, připravenou slavnostní večeři – poslední večeři pro ty, kteří společně šli po cestě vzdělávání devět let. Dnes se loučí. Učitelé zůstanou a mladí odcházejí.…
S Alfredem Strejčkem si vždycky říkáme, že už nemůžeme dělat dobré věci – že bychom měli dělat jen ty nejlepší.
