Milý Bože… Děti píší do nebe

V písecké nemocnici vzniká Paliativní tým a jsem tomu rád. S tím souvisí i prostory, kde bude tento nově vznikající tým vykonávat svou činnost. A jako jediné vhodné se nakonec ukázaly ty moje dvě místnosti – Prostor ticha a Spirituální péče, protože jsou uprostřed a v blízkosti budoucích pacientů.

Já je budu i nadále sdílet v rámci týmu Paliativní péče, ale zázemí už mám jinde. Nad domácím hospicem Athelas. A tak jsem se stěhoval. Ze dvou větších místností do jedné menší. A musím se naučit zbavovat věcí. A tak uklízím a třídím. A přitom třídění objevuji dávno zapomenuté poklady. Znáte to… Co všechno za ta léta nashromáždíme… A všechno se může hodit… A otvírám složku… Ale tohle se může hodit… A já se s tím podělím…

Jsou to modlitby a vzkazy dětí, které píší Pánu Bohu. A jsou psány dětskou rukou. A upřímným a opravdovým dětským srdcem. A jsou kouzelné. No posuďte sami…

Milý Bože, jestliže se znovu narodíme, jako něco jiného, prosím tě, ať nejsem Jana Houdková, protože s tou já nekamarádím. – Bára

Milý Bože, kdybych já byl Bohem, mně by to tak dobře nešlo. DRŽ SE! – Filip

Milý Bože! Když necháváš umírat lidi a  musíš pak dělat nové, proč si raději nenecháš ty, co jsi už udělal? – Blanka

Milý Bože, od té doby, co tě znám, si vůbec nepřipadám sama. – Káča

Milý Bože, lidé od naproti se pořád ošklivě hádají. Zařiď to tak, aby se ženili jenom ti, kteří jsou na sebe milí. – Adam

Milý Bože, zvířátka se modlí taky k tobě, nebo mají někoho jiného? – Iveta

Milý Bože, mohl bys mi říct, k čemu je dobrá rýma? – Tvůj Luděk

Milý Bože, můj brácha je děsnej. Říká, že jsem hloupej, protože jsem malej (je mi osm). Chtěl bych se tě zeptat, jestli jsi taky dělal hlouposti, když si byl malej. Nějakou povodeň, vichřici, nebo si třeba úplně zničil nějakou zemi? Chtěl bych, abys mi fakt odpověděl. – Milan (8. let)

Milý Bože, Kain s Ábelem by se myslím tolik nezabili, kdyby měl každý svůj pokoj. Nám s bráchou to aspoň funguje. – Dan

Milý Bože, proč se musím modlit, když stejně víš, co chci? Ale když tě to potěší, tak já se tedy modlit budu. – Zuzana

V náboženství jsme se učili, co děláš, ale kdo to dělá, když jsi na dovolené? – Janka

Milý Bože! Vánoce by měly být dřív, protože děti nemůžou přece vydržet být tak dlouho hodné. – Tvá Bětka

Milý Bože, já jsem adoptovaný. Je to stejné, jako kdybych byl opravdický? – Jenda

Milý Bože, odkud se berou všichni lidé? Doufám, že mi to vysvětlíš líp než táta. – Vláďa

Milý Bože, díky za brášku, ale já jsem se modlila za pejska. – Gábina

Milý Bože, četla jsem Bibli. Co znamená „ZPLODIT“? Nikdo mi to nechce říct. – Tvá Alenka

Milý Bože, kdo kreslí čáry kolem států? – Barbora

Milý Bože, je to pravda, že se táta nedostane do nebe, když bude doma mluvit jako na fotbale? – Anička

Milý Bože, nejvíc ze všeho se mi líbí otčenáš. Psal jsi ho dlouho, nebo se ti povedl hned napoprvé? Já musím přepisovat všechno, co napíšu. – Lojza

Pamatuješ, jak nám odpadla škola, protože bylo hrozně moc sněhu? Nešlo by to udělat znovu? – Olda

Milý Bože, vsadím se, že je pro tebe velmi těžké milovat všechny lidi na celém světě. V naší rodině jsme jenom čtyři a mně to tedy moc nejde. – Anežka

Milý Bože, dělám, co můžu. – Franta

Milý Bože, je pan farář tvůj kamarád anebo se znáte jenom pracovně? – David

Milý Bože, můj bratr mi říkal, jak se rodí děti, ale mně se to nějak nezdá. – Madlenka

Milý Bože, to je moc dobře, že každé dítě má maminku a tatínka. Jak moc dlouho ti trvalo, než jsi na to přišel? – Anežka

Milý Bože, jsi opravdu neviditelný, nebo je to jen trik? – Lucka

Milý Bože, chtěla bych se vdávat, ale nikdo mě zatím nechce. – Kristýnka

Milý Bože, proč nikdy nejsi v televizi? – Michal

Milý Bože, děda říká, že když byl mladý, ty už jsi byl tady. Kolik je ti vlastně let? – Daniel

Milý Bože, proč má být člověk hodný, i když to nikdo nevidí? – Marek

Milý Pane Bože, zůstaneme v kontaktu, ano? – Radim

No není to kouzelné!? Mám takový pocit, že naše dospělácké modlitby a vzkazy by nebyly zase tak moc vzdálené těm dětským. No, docela by mě zajímalo, kdybychom si, třeba dnes večer, sedli za stůl, vzali čistý bílý list a pero… chvíli přemýšleli a při tom koukali do stropu a možná ještě výš… A pak začali psát… Milý Bože…

Pojďte ke mně, všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. (Mat 11,28)

Rosťa Homola
Oddělení spirituální péče – Nemocnice Písek