Absolutní imunita ve stínu kříže, aneb zaplatil jsem za vás

Byl jsem trochu rozpačitý… Zdeni, prosím tě, proč jste dali v posledním čísle Píseckého světa k mému článku „Vraťme se k imunitě“ ten obrázek kříže ze Starého mostu? To přece spolu vůbec nesouvisí? Odpověděla, že když si článek přečetla až do konce, že to tak cítila, že lidé v současné situaci pandemie jsou v podobném stavu rozpoložení jako ty sochy pod křížem – vztahující své ruce k umírajícímu Kristu. A u Něj hledají víru, u Něj hledají sílu a u Něj hledají naději. – Asi se to netýká všech, ale mnohých asi ano… Tak dobře… A pak jsem pochopil, že tím křížem vlastně předznamenala něco ještě mnohem většího než jen naši imunitu, která nás chrání před zákeřnou nemocí. Kříž nás totiž chrání od něčeho mnohem závažnějšího… V kříži je totiž absolutní imunita od věčné smrti… Ale začnu pěkně po pořádku.

Před nedávnem mi zavolal můj přítel Jirka z Protivína. – Už jsem to nevydržel, tak ti aspoň volám… Děkuji ti za všechny ty články, vždycky mě to povzbudí, čteme to se ženou. Přinese to naději a povzbuzení v dnešní době… Až to všechno skončí, tak uděláme zase „Slavnost květů a pozvu tě tam.“ – Uděláme Jirko, já vezmu kytaru a zpěvníčky a budeme zpívat uprostřed té nádherné rozkvetlé jabloňové zahrady. – A my připravíme stoly, ubrusy, nějaké jídlo a pozveme lidi. – A budeme číst z kroniky. – Jirko, já už se moc těším, nejen na to setkání s tebou a s vámi, s lidmi, které mám rád, ale i na to, že tahle podivná nemoc už konečně skončí. – Domluveno. – Domluveno. – Jo, a mysli se za mě, abych to kolo dneska dovezl… Budu a těším se na viděnou a na slavnost… Ta zahrada je jako nevěsta připravená pro svého ženicha, Voní, všechno kvete a je plná života. Zpívá… Je to slavnost.

A pár dní nato jsem se dozvěděl, že Jirka je v nemocnici na covidové stanici, a tak jsem mu několikrát volal, nebral mi to. A pak mi známí řekli, že asi spí, tak jsem mu napsal zprávu. „Ahoj Jirko, až se vyspíš, tak mi prozvoň, jsem tu také pro Tebe a domluvíme slavnost květů.“ Neozval se mi a pak jsem se dověděl, že je na plicní ventilaci. A tak jsme se modlili a mnozí se modlili. A doufali. A dneska ráno jsem dostal zprávu, že už se Jirka neprobudí, neprozvoní mě, neozve se mi, nedomluvíme „Slavnost květů.“ A já jsem o něm s bolestí v srdci musel začít přemýšlet v minulém čase. A nešlo mi to a nejde mi to… Když jsme měli bohoslužby ještě v modlitebně Evangelické církve metodistické a já jsem vynášel varhany a věci z auta, vyšel i on ze svého krámku s koly. Nesl květiny a říká: „Vy jste dobrý člověk, tady máte, ať vám to tam voní.“ A to nebylo jednou, to bylo mnohokrát. A když náhodou nevyšel, tak jsem si říkal, teď je řada na mě. A zaběhl jsem dovnitř, viděl ho za stolem, jak tam něco dělá. Hned vstal, otřel si ruce. – Mám je špinavé… – To nevadí… A podali jsme si ruce a stiskly… A doposud ten upřímný a chlapský stisk cítím. Jirko děkuji. A vidíš, já jsem Ti chtěl psát o kříži, budou Velikonoce, víš. A srdcem Velkého pátku je Kristus na kříži. A význam kříže je tak hluboký, že o něm budeme přemýšlet celou věčnost. Neboť tak Bůh miluje svět a v něm mě, tebe, Jirko, a každého z nás, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v Něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. (Jan 3:16)

A chtěl jsem toho psát hodně. Co kříž znamenal pro Otce, co znamenal pro Syna, co znamenal pro anděly, co znamenal pro mocnosti zla a tmy, co znamená pro lidstvo, co znamená pro mě. Z kříže svítí světlo spasení, jako maják hluboko do minulosti až k Adamovi a z kříže svítí světlo naděje, že smrtí život nekončí, že bylo za nás zaplaceno a že nám v Něm byl dán život. To světlo svítí hluboko do budoucnosti až k nám, až ke mně, až k tobě, Jirko. To, co vyzařuje z kříže, je velké Boží poselství tomuto světu. „Žij, člověče, žij. Všichni, kdo litujete svých hříchů a věříte, žijte. Zaplatil jsem za vás výkupné.“ Zaplatil jsem za vás výkupné? Co to znamená? A možná bude lepší, když to „zaplatil jsem za vás výkupné“ řeknu příběhem. Každá ilustrace trochu kulhá a Bůh nevyjednává s ďáblem, ani není mu nic dlužen, ale ten příběh alespoň trochu napoví, trochu, co to znamená zaplatil jsem za vás…

Pastor George Thomas, který v malém městečku v Nové Anglii vedl svůj sbor, přišel jednou o velikonočním nedělním ránu do kostela a nesl rezavou, zkřivenou starou ptačí klec. Položil ji vedle kazatelny. Více lidí v údivu pozdvihlo obočí, když začal pastor mluvit. Říkal, jak se včera procházel po městě a uviděl chlapce, jak nese tuto klec. Byli v ní tři malí ptáčci, třesoucí se chladem a strachem. Pastor kluka zastavil a zeptal se: „Co to tam máš, synku?“ „Jen pár starých ptáků,“ odpověděl. „Co s nimi chceš dělat?“ zeptal se pastor. – „Sebrat je domů a hrát si s nimi,“ odpověděl. „Budu je dráždit a vytrhávat jim peří, aby se porvali. Vsadím se, že se dobře pobavím.“ „Ale dřív nebo později jich budeš mít dost a přestane tě to bavit. Co uděláš potom?“ – „Mám i pár koček,“ zamyslel se malý chlapec, „rády si na nich pochutnají; dám ty ptáky jim.“ Pastor na chvíli ztichl: „Kolik chceš za ty ptáky, synku?“ – „Na co by vám byli, pane? Jsou to jen obyčejní ptáci z pole. Ani nezpívají a vůbec nejsou pěkní!“ – „Kolik?“ znovu se zeptal pastor. Chlapec si ho přeměřil, jako by byl blázen, a řekl: „Deset dolarů!“ Pastor sáhl do kapsy a vytáhl desetidolarovku. Dal ji chlapci do ruky a ten zmizel jako blesk. Pastor zvedl klec a donesl na konec aleje, kde byl strom a malý trávník. Položil ji na zem, otevřel dvířka a klapáním na mřížku klece přesvědčil ptáčky, aby vyletěli. Pustil je na svobodu. To vysvětlilo přítomnost klece na kazatelně.

Potom pastor začal vyprávět další příběh: Jednoho dne mluvil Ježíš s ďáblem. Satan se právě vrátil z Rajské zahrady a škodolibě se vychloubal: „Tak, Pane, právě jsem nachytal plný svět lidí. Nastavil jsem past, starou návnadu. Věděl jsem, že neodolají. Mám je všechny!“ „Co s nimi budeš dělat?“ zeptal se Ježíš. Satan odpověděl: „Chacha, budu si s nimi hrát! Budu je učit, jak se ženit a rozvádět, jak se nenávidět a škodit si, naučím je pít, kouřit a proklínat. Naučím je, jak vynalézt pušky a bomby a navzájem se zabíjet. Už se těším na tu zábavu!“ „A co uděláš potom?“ zeptal se Ježíš. „Zabiju je!“ hrdě prohlásil Satan. „Kolik za ně chceš?“ zeptal se Ježíš. „Snad bys ty lidi nechtěl? Není v nich ani špetka dobra. Když si je vezmeš, budou tě jen nenávidět. Poplivají tě, budou tě proklínat a zabijí tě!“ „Co za ně chceš?“ zeptal se znovu Ježíš. Satan se na něj podíval a zašklebil se: „Každou tvou slzu a všechnu tvou krev!“ A Ježíš řekl: „Máš to mít!“ a zaplatil.

Rosťa Homola
Oddělení spirituální péče – Nemocnice Písek