Přistoupil jsem k mikrofonu. Podíval se do tváří učitelů, rodičů a končících deváťáků. Viděl jsem také stoly, květiny, dárky, připravenou slavnostní večeři – poslední večeři pro ty, kteří společně šli po cestě vzdělávání devět let. Dnes se loučí. Učitelé zůstanou a mladí odcházejí.…

„Tati, chceš se trochu zasmát?“ povídá moje nejstarší dcera. Určitě, Ani. „Tak si představ, že jsem dala otázku umělé inteligenci, co si o tobě myslí…“ – No, to si nedovedu ani představit. A co si o mě myslí? Přečti mi to prosím. –…

Vždycky to tak dělám, když přicházím do práce. Pozdravím, těch pár lidí, co už před sedmou sedí a tiše čekají ve žluté chodbě, a pak otevřu dveře do místnosti, která se nazývá Prostor ticha… Tento prostor nezamykám. A protože prostor hluku je téměř…

Ještě jsem to nikdy nedělal, ale je to pro mě milá povinnost. Můj přítel a kamarád Ríša Štěpánek po knize Vzdát můžeš zítra, křtí svou novou knihu – otisk. A Alfred Strejček a já máme tu přednost býti kmotry… Být kmotr takové knihy…

Na to setkání jsem se těšil. Byla srpnová neděle. První táborový turnus odjížděl a postupně jsme se loučili a odpoledne bude najíždět druhý turnus. Jedna parta rodičů a dětí odjížděla a s nimi i ta nádherná atmosféra přátelství, které vzniklo a druhá parta rodičů a dětí budou přijíždět…

A slyšíme… A jak říkal můj profesor Praktické teologie: „Běda muži, který čte na dané téma pouze jednu knihu.“ Dneska bychom řekli, sleduje pouze jeden zdroj. Proto sleduji víc zdrojů a srovnávám, ale vyžaduje to čas, který moc nemám. A…

„Co jsem mohl udělat, udělal jsem,“ volal mi pan primář zlomeným hlasem. Posílám tu paní k tobě. – Řekni mi něco víc. Trochu se s ní známe, tak mohu… To první manželství nebylo úplně dobré. Narodil se jim kluk, ale vyrůstal uprostřed…

Byly to dvě krásné neděle v Praze, kousek od starobylého Vyšehradu. V aule bylo přes padesát lidí ze všech koutů naší země. Přijeli z takové dálky, ve svém volném čase a já jsem je obdivoval. A přede mnou bylo několik hodin semináře na téma K jádru…

Možná to znáte. Jedu od kamaráda. Dělali jsme spolu dříví v lese až do večera. A pak jedu tím setmělým Pískem, a aby nebylo takové ticho, zapnul jsem si rádio. Většinou ho neposlouchám. A dávají zrovna pořad o skupině Olympic a pouštějí jejich písně. To byly…