Přistoupil jsem k mikrofonu. Podíval se do tváří učitelů, rodičů a končících deváťáků. Viděl jsem také stoly, květiny, dárky, připravenou slavnostní večeři – poslední večeři pro ty, kteří společně šli po cestě vzdělávání devět let. Dnes se loučí. Učitelé zůstanou a mladí odcházejí.…

„Tati, chceš se trochu zasmát?“ povídá moje nejstarší dcera. Určitě, Ani. „Tak si představ, že jsem dala otázku umělé inteligenci, co si o tobě myslí…“ – No, to si nedovedu ani představit. A co si o mě myslí? Přečti mi to prosím. –…

Vždycky to tak dělám, když přicházím do práce. Pozdravím, těch pár lidí, co už před sedmou sedí a tiše čekají ve žluté chodbě, a pak otevřu dveře do místnosti, která se nazývá Prostor ticha… Tento prostor nezamykám. A protože prostor hluku je téměř…

Ještě jsem to nikdy nedělal, ale je to pro mě milá povinnost. Můj přítel a kamarád Ríša Štěpánek po knize Vzdát můžeš zítra, křtí svou novou knihu – otisk. A Alfred Strejček a já máme tu přednost býti kmotry… Být kmotr takové knihy…

Na to setkání jsem se těšil. Byla srpnová neděle. První táborový turnus odjížděl a postupně jsme se loučili a odpoledne bude najíždět druhý turnus. Jedna parta rodičů a dětí odjížděla a s nimi i ta nádherná atmosféra přátelství, které vzniklo a druhá parta rodičů a dětí budou přijíždět…

A slyšíme… A jak říkal můj profesor Praktické teologie: „Běda muži, který čte na dané téma pouze jednu knihu.“ Dneska bychom řekli, sleduje pouze jeden zdroj. Proto sleduji víc zdrojů a srovnávám, ale vyžaduje to čas, který moc nemám. A…

„Co jsem mohl udělat, udělal jsem,“ volal mi pan primář zlomeným hlasem. Posílám tu paní k tobě. – Řekni mi něco víc. Trochu se s ní známe, tak mohu… To první manželství nebylo úplně dobré. Narodil se jim kluk, ale vyrůstal uprostřed…

Byly to dvě krásné neděle v Praze, kousek od starobylého Vyšehradu. V aule bylo přes padesát lidí ze všech koutů naší země. Přijeli z takové dálky, ve svém volném čase a já jsem je obdivoval. A přede mnou bylo několik hodin semináře na téma K jádru…

Možná to znáte. Jedu od kamaráda. Dělali jsme spolu dříví v lese až do večera. A pak jedu tím setmělým Pískem, a aby nebylo takové ticho, zapnul jsem si rádio. Většinou ho neposlouchám. A dávají zrovna pořad o skupině Olympic a pouštějí jejich písně. To byly…

Asi je to prokletí… Může to být prokletí?… Nebo karma?… Dá se to zastavit?!… Je možné, aby se to už neopakovalo?… To přece není možné!… Já jsem utekla z domova, protože už se to tam nedalo vydržet a vrhla jsem se do…