Lepší to nebude, ALE…

Byly to dvě krásné neděle v Praze, kousek od starobylého Vyšehradu. V aule bylo přes padesát lidí ze všech koutů naší země. Přijeli z takové dálky, ve svém volném čase a já jsem je obdivoval. A přede mnou bylo několik hodin semináře na téma K jádru šťastného a smysluplného života. To není jednoduché téma v kontextu toho, co právě prožíváme kolem sebe. Vracel jsem se domů vždy velmi povzbuzen. Myslím, že jsem se celou cestu autobusem usmíval…

Pár dní nato se mi ozvalo několik účastníků semináře, že by rádi pokračovali v tématu, a jedna paní mi poslala odkaz na video. Byly to vlastně dva krátké filmy. Oba začínaly stejně. Jako lidstvo jsme se ocitli na zásadní a možná poslední křižovatce. A jako lidstvo, protože problémy, kterým čelíme nyní, nejsou už jen lokální, ale globální, takže jako celé lidstvo jsme se ocitli na poslední možné křižovatce. A teď z této současné situace vedly pouze dvě možné cesty a ty byly obsahem těch dvou krátkých filmů. Děj se odehrával v nedaleké budoucnosti.

Jedna cesta směřovala do naprosté totality, kontroly, ztráty všech svobod, salámovou metodou či metodou postupně uvařené žáby jsme se dostali jako lidstvo někam, kde se nedalo žít, kde se nedalo ani dýchat. Kdo se nepodřídil systému, neexistoval. Orwel, 1984. Velký bratr tě sleduje. To, co dnes zažívají Ujguři v Číně, ale dotaženo do absolutní dokonalosti. Děs. To ani náhodou.

Ta druhá cesta byla cestou odporu, vzdoru a nepoddajnosti proti nastupující světové totalitě, která má tolik různých podob a tváří, končila také v nedaleké budoucnosti, a nakonec skončila v dokonalé harmonii lidstva. V harmonii člověka s přírodou, s druhou lidskou bytostí, sama se sebou. Dokonalý ráj. No, bylo to příliš krásné, aby se tomu dalo uvěřit. Bude líp, nebo hůř? Který scénář se nakonec naplní? Všichni rozumní a soudní lidé si přejí lepší budoucnost pro sebe i své děti, ale já se trochu obávám, že to jede poslední dobou trochu s kopce. Dovolte mi vzít si na pomoc Bibli, protože tam mohu vidět realitu budoucnosti, ale i možnou cestu, která je nadějná.

Když Kristus popisuje události, jež budou předcházet jeho druhému příchodu – druhému adventu (který je v naší době blíž než ten první advent a je tedy aktuálnější), píše: „O onom dni a hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn; jenom Otec sám. Až přijde Syn člověka, bude to jako za dnů Noeho: Jako tehdy před potopou hodovali a pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noe vešel do korábu, a nic nepoznali, až přišla potopa a zachvátila všecky – takový bude i příchod Syna člověka.“ (Mat 24:36-39).

A jaké to bylo za dnů Noema? Svět běžel normálně dál, jen toho dobrého ubylo až příliš mnoho. Mojžíš inspirován to napsal takto: „I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý.“ (1. Mojžíšova 6:5). Zlo v srdci, zlo v mysli, zlo v každé chvíli, zlo, které se zcela rozšířilo na celou Zemi. To si nedovedeme představit. Ale tam to všechno směřuje, protože svět bude jednou jako za dnů Noeho. Tedy lepší to nebude, ALE Noe našel u Hospodina milost. (1. Mojžíšova 6:8) a to ALE se mi v Bibli vždycky líbí a Noe byl pod Boží ochranou a prošel obdobím krize.

Podobná situace jako u Noema se opakovala i u Lota. „Stejně tak bylo za dnů Lotových: Jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli a stavěli; v ten den, kdy Lot vyšel ze Sodomy, spustil se oheň a síra z nebe a zahubil všechny.“ (Luk 17:28-29). A jaké to bylo za dnů Lota? Svět běžel normálně dál, jen toho dobrého ubylo až příliš mnoho. A my se dočítáme – Hospodin dále pravil: „Křik ze Sodomy a Gomory je tak silný a jejich hřích je tak těžký, že už musím sestoupit a podívat se. Jestliže si počínají tak, jak je patrno z křiku, který ke mně přichází, je po nich veta; zjistím si, jak tomu je.“ (1. Mojžíšova 18:20-21). Hřích je tak těžký. To si taky nedovedeme představit. Nebylo v Sodomě ani deset spravedlivých. Ale tam to všechno směřuje, protože svět bude jednou jako za dnů Lota. Tedy lepší to nebude, ALE Bůh, když vyhlazoval města toho okrsku, pamatoval na Abrahama: poslal Lota pryč ze středu zkázy, když vyvracel města, v nichž se Lot usadil. (1. Mojžíšova 19: 29). A to ALE se mi v Bibli fakt líbí. Lot byl pod Boží ochranou a prošel obdobím krize. A podobně je to při pádu Bybylonu, kdy Daniel byl pod Boží ochranou a prošel obdobím krize, nebo při zničení Jeruzaléma v roce 70 n. l., kdy Boží lid byl pod Boží ochranou a prošel obdobím krize a utekl do Pelly v Zajordání. Lepší to nebude, ALE…

Pán Ježíš nás vede k tomu, abychom studovali dny Noema, dny Lota, poslední dny Babylonu nebo poslední dny Jeruzaléma, abychom na tom globálním soudu (potopa), nebo malých lokálních soudech (Sodoma, Gomora, Babylon, Jeruzalém) pochopili to, co se bude odehrávat v době konce dějin ve velkém globálním měřítku. To první, co se můžeme naučit, je to, že dříve než Bůh seslal na zem své soudy, vždycky člověka varoval, protože ho chtěl zachránit. To dělá každý dobrý táta. Noemovi Bůh řekl: „Vejdi ty a celý tvůj dům do archy, neboť vidím, že ty jsi v tomto pokolení jediný můj spravedlivý.“ (1. Mojž. 7,1). Noe uposlechl a byl zachráněn. Lot dostal poselství: „Vyjděte hned z tohoto místa, poněvadž Hospodin chystá tomuto městu zkázu.“ (1. Mojž. 19,14). Lot se svěřil pod ochranu nebeských poslů a byl zachráněn. Také Ježíšovi učedníci předem věděli o zničení Jeruzaléma. Křesťané, kteří čekali, až se objeví znamení zkázy, a utekli z města, unikli záhubě. Lidé, kteří Božím poselstvím v minulosti uvěřili, žili podle své víry a podle Božích přikázání, unikli Božím ranám, jež dopadly na neposlušné, zlé a nevěřící.

I v dnešní době známe poselství o druhém Kristově příchodu a blížící se zkáze světa. Je to jedno z hlavních biblických poselství. Celá Bible končí slovy: „Ano, přijdu brzo.“ A miliony lidí se modlí: „Přijď království Tvé.“ Kdo si vezme tato slova k srdci, bude zachráněn. To druhé, co se můžeme naučit, že lepší to nebude. Žel. A těžko se mi to píše. Takto to popisuje apoštol Pavel svému milovanému Timoteovi. „Věz, že v posledních dnech nastanou zlé časy. Lidé budou sobečtí, chamtiví, chvástaví, domýšliví, budou se rouhat, nebudou poslouchat rodiče, budou nevděční, bezbožní, bez lásky, nesmiřitelní, pomlouvační, nevázaní, hrubí, lhostejní k dobrému, zrádní, bezhlaví, nadutí, budou mít raději rozkoš než Boha, budou se tvářit jako zbožní, ale svým jednáním to budou popírat. Takových lidí se straň… Ty však jsi sledoval mé učení, můj způsob života, mé úmysly, mou víru, shovívavost, lásku, trpělivost, pronásledování a útrapy, jaké mne stihly v Antiochii, v Ikoniu a v Lystře. Jaká pronásledování jsem přestál, a ze všech mě Pán vysvobodil! A všichni, kdo chtějí zbožně žít v Kristu Ježíši, zakusí pronásledování. Avšak se zlými lidmi a podvodníky to půjde stále k horšímu, neboť klamou jiné i sebe. Ty však setrvávej v tom, čemu ses naučil a o čem jsi přesvědčen. Víš, od koho ses tomu naučil. Od dětství znáš svatá Písma, která ti mohou dát moudrost ke spasení, a to vírou v Krista Ježíše.“ (2 Tim 3:1-15).

A to třetí, co se můžeme naučit, je, že všechny ty světové krize, ať už vznikají samovolně či záměrně, povedou nakonec k totalitě a mnozí tomu budou tleskat, protože si budou myslet, že je to jediné možné východisko z globální krize. Historie se opakuje. Žel, přijde doba a zdá se mi, že ji za oponou tohoto divadla světa už rozpoznávám, která bude totalitní. Žel, až příliš jsme zaujati a zaměstnáni dramatickými výjevy před oponou. Texty z 12. a 13. kapitoly Zjevení mluví slovníkem totalitních režimů. A i když je to jazyk symbolický a chtělo by to výklad, i tak z těch textů jde strach. Posuďte sami. „… a vydala rozkaz, že zemřou všichni, kdo před ní nepokleknou. A nutí všechny, malé i veliké, bohaté i chudé, svobodné i otroky, aby měli na pravé ruce nebo na čele cejch, aby nemohl kupovat ani prodávat, kdo není označen jménem té šelmy nebo číslicí jejího jména.“ (Zj 13:16-17). Co bude se mnou, když nepokleknu, když nebudu moci kupovat ani prodávat? Raději nedomýšlet. A myslím, že i tady platí Ježíšovo: „Nedělejte si tedy starost o zítřek, zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost vlastního trápení“ (Mat 6:34).

Je tedy velká pravděpodobnost, že se blížíme jako lidstvo k poslední křižovatce, kde se budeme rozhodovat každý za sebe. Bude čím dál víc jasné, že cesta do lepší budoucnosti je sice přání hodná, ale bude to, žel, další utopie na cestě lidstva. A je velmi pravděpodobné, že cesta skrze globální krize povede až k totalitě, nebo od následku k příčině, že každé totalitě předcházely krize. Žel, zásadně lepší to nebude. Ale je tu naděje. Anděl Páně nám ji v tomto období zase připomene. „Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Imanuel, to jest přeloženo – Bůh s námi.“ (Mat 1:23)

A je-li Bůh s námi, kdo proti nám? (Řím 8:31)

Rosťa Homola
Oddělení spirituální péče – Nemocnice Písek