O čem to cestou přemýšlíš, aneb aby srdce hořelo…

Janáčkovo kvarteto. Bylo mi ctí a velkou předností být součástí předvánočního koncertu tohoto celosvětově známého smyčcového kvarteta. Mezi skladbami J. I. Pleyela, A. Dvořáka, J. Suka, L. Janáčka jsem měl možnost číst starozákonní prorocké texty vztahující se k narození, životu a poslání Ježíše Krista na této zemi při Jeho prvním příchodu. Měl jsem čtyři vstupy a celé jsem do zabalil do příběhu, který je znám jako Zjevení na cestě do Emauz a je zapsán u Lukáše 24,13-35.

A když jsem se ten text učil, objevil jsem tam několik slov a myšlenek, která se opakují v určitém rytmu a vytvářejí nádhernou strukturu. Já ten text tady uvedu a možná několikrát si ten příběh přečtěte a pak zkuste hledat, jestli objevíte stejná slova, podobné myšlenky, či dokonce strukturu. A já vám pak trochu napovím…

Téhož dne se dva z nich ubírali do vsi jménem Emauz, která je od Jeruzaléma vzdálena asi tři hodiny cesty, a rozmlouvali spolu o tom všem, co se událo. A jak to v řeči probírali, připojil se k nim sám Ježíš a šel s nimi. Ale něco jako by bránilo jejich očím, aby ho poznali. Řekl jim: „O čem to spolu cestou rozmlouváte?“ Oni zůstali stát plni zármutku. Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: „Ty jsi asi jediný z Jeruzaléma, kdo neví, co se tam v těchto dnech stalo!“ On se jich zeptal: „A co to bylo?“ Oni mu odpověděli: „Jak Ježíše Nazaretského, který byl prorok mocný slovem i skutkem před Bohem i přede vším lidem, naši velekněží a členové rady vydali, aby byl odsouzen na smrt, a ukřižovali ho. A my jsme doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael. Ale už je to dnes třetí den, co se to stalo. Ovšem některé z našich žen nás ohromily: Byly totiž zrána u hrobu a nenalezly jeho tělo; přišly a vyprávěly, že měly i vidění andělů, kteří říkali, že je živ. Někteří z nás pak odešli k hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy vypravovaly, jeho však neviděli.“ A on jim řekl: „Jak jste nechápaví! To je vám tak těžké uvěřit všemu, co mluvili proroci! Což neměl Mesiáš to vše vytrpět, a tak vejít do své slávy?“ Potom začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma. Když už byli blízko vesnice, do které šli, on jako by chtěl jít dál. Oni však ho začali přemlouvat: „Zůstaň s námi, vždyť už je k večeru a den se schyluje.“ Vešel tedy a zůstal s nimi. Když byl spolu s nimi u stolu, vzal chléb, vzdal díky, lámal a rozdával jim. Tu se jim otevřely oči a poznali ho; ale on zmizel jejich zrakům. Řekli si spolu: „Což nám srdce nehořelo, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?“ A v tu hodinu vstali a vrátili se do Jeruzaléma; nalezli jedenáct učedníků a jejich druhy pohromadě. Ti jim řekli: „Pán byl opravdu vzkříšen a zjevil se Šimonovi.“ Oni pak vypravovali, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat, když lámal chléb. (Lukáš 24,13-35)

Co se to na té cestě stalo? Jak je možné, že šli z Jeruzaléma do Emauz ve dne – doprovázel je samotný Kristus a v srdci měli tmu – zmatek, bolest, zklamání, nejistotu, beznaděj – prostě tmu a vraceli se z Emauz do Jeruzaléma v noci a už bez přítomnosti svého Pána a v srdci měli světlo – pochopení toho, co se stalo o Velikonocích, nádherný Kristocentrický výklad Starého zákona, obnovenou víru, naději, hořící srdce – prostě světlo, a navíc nesli evangelium – Pán se jim dal taky poznat, když lámal chleba. Je vzkříšen! Žije!

Chtěli byste jít v novém roce z Jeruzaléma do Emauz, nebo z Emauz do Jeruzaléma?

No určitě z Emauz do Jeruzaléma! Přejeme si, abychom uprostřed tmy, která zahaluje postupně svět, šli se světlem v srdci. Jak to udělat, abychom šli se světlem v srdci třeba i uprostřed noci? Co se tady vlastně odehrálo a vedlo k takové změně? Je to milost Boží. Od začátku až do konce.

Ale teď se vrátím k našemu úkolu. Našli jste stejná slova, podobné myšlenky, či dokonce strukturu? Pokud ano, tak objevujete literární strukturu, které říkáme chiasmus, podle tvaru řeckého písmene chí – χ. Je to jako byste šli do kopce a pak z kopce a potkávali podobné značky, a když vyjdete na kopec, tak se vám ukáže nádherný výhled a pochopíte víc situaci, kde se nacházíte. Je to namáhavé, ale stojí to za to. Slova či myšlenky, které se tam opakují, jsou jako ty značky. A já vám ty značky ukážu, a i tu jednu vrcholovou.

A) Jdou z Jeruzaléma. – B) Ale něco jako by bránilo jejich očím, aby ho poznali. – C) Kleofášův výklad situace. – D) Ježíšovo vysvětlení – vrcholová značka – A on jim řekl: „Jak jste nechápaví! To je vám tak těžké uvěřit všemu, co mluvili proroci! Což neměl Mesiáš to vše vytrpět, a tak vejít do své slávy?“ – a jdeme zase z kopce. – C´) Ježíšův výklad situace. – B´) Oči se jim otevřely a poznali ho. – A´) Jdou zpátky do Jeruzaléma.

Jaká je tedy aplikace tohoto příběhu a jeho literární struktury do našeho života? Jak to udělat, abychom šli se světlem v srdci třeba i uprostřed noci?

Může se stát, že se v novém roce ocitneme na cestě z Jeruzaléma do Emauz, a může se stát, že budeme mít v srdci tmu – zmatky, bolest, zklamání – mnozí z mých pacientů jsou na této cestě.
Ale máme zaslíbení – vždyť Bůh řekl: „Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.“ (Žid 13,5) – A i když ho nevidíme, i když ho necítíme – jde tiše vedle nás – právě v době těžkostí…
A potom jako laskavý terapeut se zeptá a vyzve k rozhovoru – k modlitbě – O čem to cestou přemýšlíš? Co se to děje ve tvém srdci? Jak čteš tu situaci? Ve společnosti, v práci, v církvi, v rodině, v manželství, ve tvých zápasech…
A Kleofášův výklad posledních událostí je nejdelší pasáž textu. – A všechno řekne. – A my jsme si mysleli, že on je ten… Náš průvodce je shovívavý a trpělivý, Jeho uši jsou připraveny k naslouchání. – Všechno, co máš na srdci, řekni, všechno… a pak naslouchej…
Možná ucítíš jemné napomenutí, možná pochopíš, že Tvoje víra musí poporůst, a pak poslouchej Božímu pohledu na Tvou situaci – může přinést úplně jiný úhel pohledu… Jako kdyby říkal: „Kleofáši, víš, jediný, který Ti něco může říct o těch posledních událostech, je Bůh, jediný, který měl a má celou situaci pořád pod kontrolou a rozuměl tomu, co se každou minutu odehrává, byl Kristus. Římané – pohané ti nedají správnou odpověď – tehdy ani teď, náboženští vůdci – neví a nemusí vědět ani dnes, dokonce i mí následovníci zůstali ve tmě – jediný, kdo rozumí tvé situaci a může ti ji vysvětlit, je Bůh.“
Kleofáši, Rosťo, Jendo, … – ztiš se a poslechni můj pohled na Tvou situaci, buď pochopíš hned jako tady, nebo v čase, ale já jsem připraven ti dát odpověď, proto jsem přišel, proto jdu vedle tebe, a proto se ptám – chci ti dát odpověď, nechci, abys chodil ve tmě…
A oči se Ti otevřou…
A srdce se Ti rozhoří…

Přeji vám, moji milí, do nového roku… přeji vám hořící srdce.

Rosťa Homola
Oddělení spirituální péče – Nemocnice Písek