Vždyť je svět veliký otazník…

Možná to znáte. Jedu od kamaráda. Dělali jsme spolu dříví v lese až do večera. A pak jedu tím setmělým Pískem, a aby nebylo takové ticho, zapnul jsem si rádio. Většinou ho neposlouchám. A dávají zrovna pořad o skupině Olympic a pouštějí jejich písně. To byly první písničky, které jsem se učil na kytaru už na střední škole. Tak to nechám. Chytnul jsem už jen závěr, kdy moderátor říká o tom, kolik neskutečných desetiletí se už tato skupina kolem Dalibora Jandy drží na hudební scéně. Mezitím jsem už dorazil domů a zastavil. Vypnul motor. A sedím v potemnělém autě a poslouchám dál. – V jedné z prvních písní s názvem Otázky se zpěvák a kytarista v jednom ptá: „Jak dlouho budu zpívat a hrát?“ – Asi tehdy v utahující se normalizaci vůbec netušil, jak dlouho bude moci ještě zpívat a hrát. A že to bude nakonec tak dlouho… Nemáme si úplně dělat starosti, co bude zítra, dnešek má dost svých starostí… (Mat 6:34). Mohli by ji pustit? A pustili… Taky jsem ji kdysi hrál… A já poslouchám s nostalgií tu několik desetiletí starou píseň a vzpomínám. A broukám si ním… A ona je docela aktuální…

Kolik mám ještě dní, než přijde poslední
Jak dlouho budu zpívat a hrát
Kolik je na zemi cest, kterou mám dát se vést
Nebo už myslet mám na návrat
Posečkej lásko má okamžik
Vždyť svět je veliký otazník
Pořád se jenom ptáš a odpovědi tý se nedočkáš…

Jak dlouho budu zpívat a hrát…? – Zase jsem musel přerušit zpívání a hraní na Oddělení následné péče, chtěl jsem obnovit i naše zpívání ve Vráži… Teď to úplně nejde. Na jak dlouho nevím. – Kolik je na zemi cest…? – Teď už se skoro všechny zavřely – Izrael jsme už několikrát odložili, dovolenou jsem pro semafory a práci nestihl. Tak moc mi chybí moře a už bych to potřeboval… Kolik cest ještě zůstane? Kterou mám dát se vést…? – No, to se taky ptám, denně se modlím za moudrost, abych šel tou správnou. Posečkej, lásko má, okamžik. Vždyť svět je veliký otazník…? – A to mi už začaly naskakovat otázky. Pořád se jenom ptáš a odpovědi tý se nedočkáš. – Anebo jich je tolik a pro mě protichůdných a někdy nelogických, že se v tom nevyznám. Ale nejsem odborník. A mohl bych pokračovat s Markem Ebenem – Já se v tom nevyznám, já se v tom neorientuji…

A doposlouchal jsem píseň Otázky. Vypnul rádio. A to už se mi spustila lavina otázek, které se ve mně za poslední rok naskládaly a skládají dál. A je jich víc než odpovědí. Skutečně dnes je svět veliký otazník. Jak to celé vzniklo, co se to děje kolem nás? Je to náhoda? Je to záměr? Je to z laboratoře? Je to únik? Je to biologická zbraň? Proč se virus chová tak nevyzpytatelně? Izoloval ho někdo? Pokud je to záměr, kdo je za tím? Co sleduje? Komu to prospěje? Jak je možné, že to přerostlo v globální pandemii? A dá se to kategorizovat jako pandemie? Proč postupně klekají ekonomiky států tohoto světa? Proč tak zásadně vzrůstá zadluženost? Splatí se vůbec někdy tyto dluhy? Na kolik desetiletí jsme zadlužili naše děti? Proč přichází ekonomická krize? Jak dlouho bude trvat růst cen? Přežijí to malí a střední podnikatelé? Kolik lidí se dostane na hranici chudoby? Co všechno ještě budou muset podstoupit naši zdravotníci? Co učitelé? Co rodiče? Co děti? Co celá společnost, kultura, sport, služby? Kolik firem ještě zkrachuje? Co můžeme ještě čekat? Je vakcína jediným řešením? Jediným návratem do normálu? Jedinou tečkou? A kolik jich ještě bude? A neoslabí to nakonec imunitu? A co se bude dít po tom? A proč se musí testovat jen neočkovaní, když infekční mohou být i očkovaní? Jak spolehlivé jsou testy? A proč loni vymizela chřipka? A proč se testuje plošně, a ne jenom kolem ohniska nákazy? A jak je to s těmi léky levnými, ověřenými a bezpečnými? Jaké jsou krátkodobé, střednědobé, dlouhodobé vedlejší účinky vakcíny? Je účinná? Platí to pro každého, že vakcína zmírňuje průběh nemoci a zabrání tomu nejhoršímu? Je bezpečná? Je potřebná? Proč nikdo nenese zodpovědnost? Jak je to s benefity a riziky vakcíny do budoucnosti? Proč vycházejí vědecké články a studie s tak odlišnými závěry? Jednou, že imunita po prodělané nemoci je mnohem lepší než po vakcinaci, abych den na to četl, že imunita po očkování je lepší než po prodělané nemoci. Proč jsou odborníci rozděleni? Proč jsou dvě barikády? Proč nespolupracují? Proč jsou jedni či druzí dehonestováni a zastrašováni, likvidováni na sociálních sítích, mazáni? Komu slouží media? Jakou roli hraje farmaceutický průmysl? Výrobci vakcín? Jakou roli hrají strážci sociálních sítí? Jakou roli hrají politici? Proč ten neustálý a vytrvalý tlak strachem? Proč tady pořád někdo rozděluje? Proč jsou dnes díky tomu všemu rozdělené rodiny, třídy ve školách, učitelé, zdravotníci, odborníci, vědci, politici, státy? Kdo to tady rozděluje? Chce snad i panovat? Nerozumím tomu. Ale cítím strach a vidím rozdělení. Ano strach a rozdělení. Směřuje to k tomu latinskému divide et impera – rozděluj a panuj? A je to léty ověřené, že znesvářené a rozdělené skupině se vládne snáze, než skupině semknuté a vnitřně jednotné. Nevím. Ale preventivně vnímám, že tedy nejlepším lékem v současnosti je víra, odvaha a naděje proti strachu a touha po spolupráci, zdravém rozumu a soudnosti, touha po respektu a jednotě proti pokusům o rozdělení.

A tak milý Bože, ukaž mi tedy prosím cestu v tomto bludišti otázek a rozhodnutí a veď mně po cestě přímé, abych byl zodpovědný za své zdraví a život a neohrožoval zdraví a život druhého. Prosím dej mi víru, odvahu a naději, která zahání strach a prosím, abych byl tvůrce pokoje, jednoty v rozmanitosti a respektu k jinému názoru a jinému člověku, vždyť Tvé slunce svítí spravedlivě na všechny, a to bez rozdílu. A především děkuji za Tvé zaslíbení: „Dám ti prozíravost, ukážu ti cestu, kterou půjdeš, budu ti radit, spočine na tobě mé oko.“ (Žalm 32:8) Děkuji.

Rosťa Homola
Oddělení spirituální péče – Nemocnice Písek